BLOG

Moderní latinskoamerická hudba - degradace či evoluce?

Ve většině případů, kdy naleznu odvahu se zeptat dotyčného naštvaného člověka (když mu zrovna přepínám moderní skladbu za blackpoolskou hudbu), v čem mu ta jeho hudba příjde lepší - odpověď bývá ve stylu "tanec se vyvíjí, hudba také", "nežijeme v minulém století, tato hudba je nudná a bez energie", nebo "nevím, co ti na moderní hudbě vadí, však rychlost a takt jsou stejné". A zde je první zakopaný pes. Rychlost a takt odpovídá. To je tak malá analýza. Je to stejné, jako když hraje v rádiu jakákoli pomalá hudba a někdo řekne - "hele, co by se na to dalo tančit", já v 90 procentech odpovím, že nic. "Ale vždyť je to na 4 a pomalé, do toho by šla rumba." I když tento článek můžeme vztáhnout na jakýkoli tanec, zaměřil bych se na rumbu, nejlépe se to na ní učí. V následujících kapitolách vysvětlím, proč by do toho rumba opravdu nešla.

Hudba jako taková má mimo své rytmické a melodické stránky také stránku charakterovou. Příklad: polka a paso doble mají stejnou rychlost (cca 60 BPM) a stejný takt (2/4). Tančili byste paso doble do písničky Škoda lásky? Asi ne. Proč ne? Protože to přeci není paso doble! (to je jasné) OK, ale proč? Vždyť takt a rychlost odpovídá. Jenže moderní rumba je rumba.. Vážně? A v čem přesně? Co vlastně dělá rumbu rumbou?

#Historie
Vždy dělám s dětmi jedno cvičení. Jen tak chodím a ony musí říkat, co mám dělat pro to, aby z toho byl rumbawalk. Po chvíli pochopí, že když chodím po špičkách, pomalu a propínám u toho nohy, je to všechno, jen ne rumbawalk. To klíčové, co dělá rumbawalk je především správná práce pánví - cuban motion.

Rumba jako tanec je původem z Afriky. Vznikl z tanců Dazon a Son. Právě cuban motion je jedním z hlavních stavebních kamenů Son. Co se týče novodobé hudby a její oblíbenosti dávat důraz na první úder (v lepším případě na čtvrtý), vytváří pravidelnost, která sice zlehčuje poslech, ale nastoluje tak obrazec něčeho rovnoměrného, což se v přírodě nevyskytuje. Zajímavostí je, že Kubánci ani slovo "rytmus" nemají. Používají slovo "ben" - to ale znamená komunikace, vzájemné setkávání. Mimo již zmíněný cuban motion je právě typickým znakem Son Clave, což je zvučnými dřívky zvýrazněný rytmus (2 3 1 + 4). Walter Laird to nazval Cuban timing. Obdobnou charakteristikou může být pro chachu Guapacha timing. A jsme u toho - charakter z historických kořenů musíme táhnout jako celek. Může mi kdokoli říci, že dnes je moderní doba, hudba se vyvinula a tak dále.. ale musíme si uvědomit, že cuban motion se stále učí jako základ rumby. A to ve všech federacích. Položme si nyní otázku proč. Proč bych měl tančit něco, co vyjadřuje rytmus, který v hudbě není? Nebo lepší otázka - Proč bych měl tančit do hudby, která nenese základní charakter toho, co já tančím?

Toto je velmi důležitý důvod, možná jeden z hlavních. Hudba je (má být) tvořena nástroji. Demonstruji to spíše na sambě, to je názornější. Jsou totiž nástroje, keré dávají různé rytmy. Následná choreografie samby by měla být rytmicky rozmanitá. A právě tyto konkrétní pohyby vystihují daný nástroj. Pokud si vezmeme jen jednu figuru - zášvih v sambě - využívám tyto nástroje:

Tyto všechny nástroje mají každý za úkol vést jiný pohyb, jinou část těla. Vše pouze v zášvihu. Všude se píše, že je samba rytmický tanec, multirytmický tanec! Ale pokud hudba hraje jen "pam, pa dam - pam, pa dam", pak si musím tyto rytmy představovat a pak to vypadá zvláštně, protože tančím do hudby, která tu není. Nebo je netančím, ale to jsem poté dle všech málo rytmický. Jsem toho názoru, že hudba by měla tanečníkům pomáhat. Podívejte na takové běžené promenády. Dnes již téměř nikdo neví, jakou vlastně mají rytmizaci a už vůbec ji nedokážou zatančit, protože toho nástroje by se dnes člověk v hudbě nedořezal - smutné.
Zjednodušme to - někdo vynalezl kolo a nazval to KOLO - následně k tomu někdo dal motor a? Je to motorka. Dnes když vidíte na dálnici frčet Kawasaki Ninja H2R asi neřeknete "hele kolo". Chci tím říct, že pojmenování se vztahuje k něčemu, co má nějaké vlastnosti. Pokud se změní, změní se i název. Společenské tance nejsou street dance, nevznikly na ulicích - vznikly studiově (moc chytří lidé na tom pracovali a přemýšleli o tom). Konkrétně Walter Laird ve své knize Techniky latinskoamerických tanců píše, že tyto techniky vycházejí z přírodních zákonů lidského těla a že nejsou předmětem osobních názorů a interpretací. Je jasně definováno a bylo x-krát řečeno, co je například rumba. Že MÁ cuban motion, že něco dělá s váhou, jaký má charakter a do jaké hudby se tančí. Pokud se cokoli má radikálně změnit - hudbou počínaje, charakterem pohybu konče - pak ať, ale ať se to nenazývá rumba, chacha, samba, atd..

Děláme nádhernou činnost. Neseme sebou odkaz, který má v sobě zakořeněný vztah mezi mužem a ženou, estetiku a slušné vychování. Takto to učíme i následující generaci. Zastáváme původní hodnoty. Hudba není výjimkou! Možná má již 100 let, ale je stále nepřekonaná. Latina vznikla do této hudby, když se vymýšlel basic, který tančíte, stavěl se do této hudby. Domnívám se, že trend moderní pop-music se rozvíjí primárně z důvodu nevzdělanosti. Však i mně se moc líbila. Ale stejně, jako se učím stát rovně, učím se i vědomostem ohledně hudby. Nenechme zemřít kvalitu prosím.

Krásný zbytek dne!

Blackpool Dance Festival

Soutěží, na kterých by se sešla většina taneční špičky, není mnoho. V Asii například Asian tour (Taipei Open, Asia Open,..), v Rusku například Crystal Ball, nebo Cremlin Cup. Britská série je ale ještě o něco převyšuje. Jsou to tři hlavní soutěže - UK Open, International Open a British Open Championship. Soutěže v Británii mají největší tradici a je zvykem, že nikdo ze špičky tanečního světa nechybí.

#BDF

I když jsou UK Open i International obrovské a nádherné soutěže (International se koná v Royal Albert Hall v Londýně), tak bych rád rozvedl téma o British Open Championship. Tato soutěž se odehrává v anglickém městečku Blackpool nedaleko Manchestru. Vzhledem k obrovskému počtu kategorií trvá téměř dva týdny. Z těch hlavních jsou to: amatérský i profesonální šampionát latinskoamerických i standardních tanců, rising stars, formace, showdance, american smooth, seniorské kategorie, kategorie Under 21, soutěže ProAm a mnoho dalšího. Celá tato akce se oficiálně nazývá Blackpool Dance Festival. Jako zázemí této nádherné akci slouží již od roku 1920 budova Winter Garden nedaleko pobřeží, konkrétně hlavní sál Empress Ballroom. Do hlavních kategorií se běžně hlásí i přes 300 párů (do jedné kategorie), proto se některé soutěže tančí i ve více dnech. Na parketu proto najednou mezi sebou soupeří i 25 párů.

Já osobně na Blackpoolu "vyrostl" - měl jsem to štěstí, že jsem si, když jsem začínal tancovat, kliknul na internetu na blackpoolské video. Blackpool byl se mnou po celou dobu stávající kariéry. Jsou to ta videa, která si pustíte, než jdete spát, ta videa, co jsou vzorem a kvůli kterým víte, co je směr, kterým chcete jít. Příští rok to bude 100 let, co na tomto úžasném místě tančí ti nejlepší. Tradice, která se vytvořila, je neuvěřitelná.

Poprvé v životě jsem cítil, že mám, co bych ukázal a že už "je ten čas". Pro mne je to místo takřka posvátné a věřím, že nejsem sám, komu příjde jako obrovská čest se na tento parket jenom postavit. S partnerkou jsme se zaprezentovali již několik měsíců předem. Zaplatíte přes účet a lístky vám fyzicky příjdou Royal poštou. Už to zanechá dojem. Vlastní cesta je poněkud náročná, obzvláště s nespolehlivým vlakem mezi Manchesterem a Blackpoolem, ale zvládnout se dá. Vlastní město by bylo asi na vlastní článek, to možná jindy.. Po ubytování v pokojíčku cca 2,5 x 2 metry jsme se šli poprvé podívat do Winter Garden.

#sál

U vstupu vždy hlídají dva muži v oblecích. Hned za dveřmi vás již lákají taneční obchody - festival je zároveň domovem obchodů těch nejlepších značek. Firmy z oboru bot, šatů i doplňků zde vždy představují ty největší novinky pro daný rok. I proto zde za šaty nedáte méně, než 800 liber (24000 Kč) - a ty už jsou většinou nošené. Seženete zde také obleky, smokingy, knihy, CD s hudbou a výukou, kosmetiku a jednoduše vše, co byste si jako tanečníci přáli. Jedním z hlavních sponzorů byl i obchod Jordy, který také uspořádal podpisovou akci mistrů světa. Při stání ve frontě nám zaměstnanci Jordyho nosili šampaňské, sýry a džus. Tanečníci obecně pracují s expresí, originalitou a uměním pozitivně šokovat. Proto i obchody mnohdy nesly množství menších, nebo větších wau efektů, jako například velmi kreativní vizitky, rozložení, nebo výzdobu obchodů. Vše velmi profesionální a dotažené. Součástí velkého vestibulu je i Competitors practise area, tedy místo, kde se dá bez hudby trénovat neustále. V současnosti páry nosí beztrátová sluchátka a trénují s nimi, proto je ticho na sále ve výsledku lepší.

Po rychlém prohlédnutí prostoru vestibulu jsme přišli k velkým dveřím s nápisem Empress Ballroom. Další dva muži naskenovali naše vstupenky a šli jsme dovnitř. Stejně jako Lucerna Praha, tak i Empress Ballroom je zapuštěný do země, jen ne tak moc. Vstup se nachází na úrovni prvního balkonu. Sešli jsme proto dvě sady schodů a poprvé spatřili obrovský zlatý sál. Mimo toho, že jsem měl slzy v očích a nemohl uvěřit tomu, že stojím tam, kde stojím, jsem byl také překvapen parketem, který byl mnohem užší a delší, než jsem si představoval. Je to taková nudle. Zázemí připomíná Lucernu. Již to něco zažilo, ale stále to má obrovské kouzlo. Zrovna se tančil seniorský standard. Za ten týden jsem si na sál dost zvyknul, každé ráno probíhá vedený practise a trénovat se dá sem tam i přes den (na hlavním sále).

#soutěž

V pondělí nás čekala vlastní soutěž. Vzhledem k tomu, že nás bylo přes 300, bylo to na 13 skupin cca po 26 párech. Aby se nečekalo mezi tanci dlouho, nejprve tančila skupina 1 - 7 a po krátké pauze pak skupina 8 - 13. Rumba a chacha jsou relativně v pohodě, ale i když je sál velký, při 26 párech je paso doble a samba opravdu oříšek. Musím říct, že lepší chachu jsem v životě netančil. Asi ne technicky, ale pocitově určitě. Měli jsme štěstí na místo a byl to první tanec. Na to asi nikdy nezapomenu. V porotě byly jména jako Joanna Leunis. Ona už mne jednou porotovala, ale na Blackpoolu je to prostě jiné. Obecně práce porotců je neuvěřitelná, je to úplně něco jiného, než co jsem kdy viděl. Ohodnotit 340 párů po 26 na parketě po 1:30 min, to vážně nechápu. Přesto to myslím dopadlo přesně tak, jak mělo.

Celkový dojem ze soutěže je asi ten, že to prostě není jen soutěž. Je to souhrn všeho, co taneční umění společenských tanců nabízí a všeho nejlepšího, co můžete vidět. Až bych řekl, že se to podobá vlastní kultuře, kde jsou vlastní zvyky - například vždy, když zazní chacha The Boy, na konci všichni tleskají do rytmu do posledních osmiček. Je jedno, jestli je to soutěž, nebo practise, prostě The Boy je The Boy. Na poslední, nebo po posledním jivu je standing ovation. Zajímavý je i styl tleskání, kdy se v jeden moment pravidelně všichni sjednotí. Blackpool má také další specifika, která jinde nejsou v takové míře. Například pořadí standardních tanců je waltz, slowfox, tango, quickstep; vyhlašuje se od prvního místa a tak dále. Během tance se moc nefandí, jak je zvykem u nás. Všichni si užívají luxusní tanování, na konci zazní potlesk. Nikdo moc nekřičí, nepíská, žádné vuvuzely - prostě nádhera. Je to jedno z mála míst, kde se tanečnímu umění dostává ten respekt, který si zaslouží.

#theArt

Nejkrásnější na tom všem je to, že tam kam se podíváte, je umění ve své vrcholné formě. Tanečníci nejvyšší úrovně tančí choreografie nejlepších choreografů planety. Jsou připraveni od špičkových trenérů, mají na sobě šaty od nejlepších návrhářů. Tančí na nejlepším parketu na světě, do hudby, kterou hraje Empres Ballroom Orchestra, jeden z nejlepších orchestrů taneční hudby, kterou složili ti nejlepší ve svém oboru. Celá akce je v jedné z nejkrásněších budov, velmi profesionálně ozvučena a nasvícena. Celým festivalem provází Marcus Hilton MBE, bývalý několikanásovný mistr světa ve standardu, který je neuvěřitelně profesionální a rozhodně patří k moderátorské špičce. Celé to zaštiťuje DSI a Jordy, značky luxusního designu s luxusní organizací, kde celý festival jede na minuty. Když Marcus Hilton řekne, že to bude v 17:58, je to přesně tak. Organizátoři řídí obrovský kolos po skoro dva týdny s dechberoucí přesností. To je velmi obdivuhodné. Je mi to celé velkým vzorem a inspirací.

Sečteno a podtrženo, jsem hrdý na to, že se pohybuji v oboru, který má svůj vrchol zhmotněný v takto perfektní akci. Ač si někdy tady doma kladu otázku, zda tanec, jak ho mám rád, se neuchyluje špatným směrem a zda to, co vidím, není spíše smutné než naopak, pak musím říct, že po BDF jsem se dost uklidnil. Na tomhle světě stále chodí velké množství lidí, kteří uznávají původní hodnoty, hudbu a styl tance, který všichni tak milujeme. Pokud po přečtení mého článku budete na Blackpool videa koukat s trochu jiným pohledem, pak jsem byl úspěšný. =)

Hezký den! 

Martin Hejhal