Blog

Blackpool Dance Festival

Soutěží, na kterých by se sešla většina taneční špičky, není mnoho. V Asii například Asian tour (Taipei Open, Asia Open,..), v Rusku například Crystal Ball, nebo Cremlin Cup. Britská série je ale ještě o něco převyšuje. Jsou to tři hlavní soutěže - UK Open, International Open a British Open Championship. Soutěže v Británii mají největší tradici a je zvykem, že nikdo ze špičky tanečního světa nechybí.

#BDF

I když jsou UK Open i International obrovské a nádherné soutěže (International se koná v Royal Albert Hall v Londýně), tak bych rád rozvedl téma o British Open Championship. Tato soutěž se odehrává v anglickém městečku Blackpool nedaleko Manchestru. Vzhledem k obrovskému počtu kategorií trvá téměř dva týdny. Z těch hlavních jsou to: amatérský i profesonální šampionát latinskoamerických i standardních tanců, rising stars, formace, showdance, american smooth, seniorské kategorie, kategorie Under 21, soutěže ProAm a mnoho dalšího. Celá tato akce se oficiálně nazývá Blackpool Dance Festival. Jako zázemí této nádherné akci slouží již od roku 1920 budova Winter Garden nedaleko pobřeží, konkrétně hlavní sál Empress Ballroom. Do hlavních kategorií se běžně hlásí i přes 300 párů (do jedné kategorie), proto se některé soutěže tančí i ve více dnech. Na parketu proto najednou mezi sebou soupeří i 25 párů.

Já osobně na Blackpoolu "vyrostl" - měl jsem to štěstí, že jsem si, když jsem začínal tancovat, kliknul na internetu na blackpoolské video. Blackpool byl se mnou po celou dobu stávající kariéry. Jsou to ta videa, která si pustíte, než jdete spát, ta videa, co jsou vzorem a kvůli kterým víte, co je směr, kterým chcete jít. Příští rok to bude 100 let, co na tomto úžasném místě tančí ti nejlepší. Tradice, která se vytvořila, je neuvěřitelná.

Poprvé v životě jsem cítil, že mám, co bych ukázal a že už "je ten čas". Pro mne je to místo takřka posvátné a věřím, že nejsem sám, komu příjde jako obrovská čest se na tento parket jenom postavit. S partnerkou jsme se zaprezentovali již několik měsíců předem. Zaplatíte přes účet a lístky vám fyzicky příjdou Royal poštou. Už to zanechá dojem. Vlastní cesta je poněkud náročná, obzvláště s nespolehlivým vlakem mezi Manchesterem a Blackpoolem, ale zvládnout se dá. Vlastní město by bylo asi na vlastní článek, to možná jindy.. Po ubytování v pokojíčku cca 2,5 x 2 metry jsme se šli poprvé podívat do Winter Garden.

#sál

U vstupu vždy hlídají dva muži v oblecích. Hned za dveřmi vás již lákají taneční obchody - festival je zároveň domovem obchodů těch nejlepších značek. Firmy z oboru bot, šatů i doplňků zde vždy představují ty největší novinky pro daný rok. I proto zde za šaty nedáte méně, než 800 liber (24000 Kč) - a ty už jsou většinou nošené. Seženete zde také obleky, smokingy, knihy, CD s hudbou a výukou, kosmetiku a jednoduše vše, co byste si jako tanečníci přáli. Jedním z hlavních sponzorů byl i obchod Jordy, který také uspořádal podpisovou akci mistrů světa. Při stání ve frontě nám zaměstnanci Jordyho nosili šampaňské, sýry a džus. Tanečníci obecně pracují s expresí, originalitou a uměním pozitivně šokovat. Proto i obchody mnohdy nesly množství menších, nebo větších wau efektů, jako například velmi kreativní vizitky, rozložení, nebo výzdobu obchodů. Vše velmi profesionální a dotažené. Součástí velkého vestibulu je i Competitors practise area, tedy místo, kde se dá bez hudby trénovat neustále. V současnosti páry nosí beztrátová sluchátka a trénují s nimi, proto je ticho na sále ve výsledku lepší.

Po rychlém prohlédnutí prostoru vestibulu jsme přišli k velkým dveřím s nápisem Empress Ballroom. Další dva muži naskenovali naše vstupenky a šli jsme dovnitř. Stejně jako Lucerna Praha, tak i Empress Ballroom je zapuštěný do země, jen ne tak moc. Vstup se nachází na úrovni prvního balkonu. Sešli jsme proto dvě sady schodů a poprvé spatřili obrovský zlatý sál. Mimo toho, že jsem měl slzy v očích a nemohl uvěřit tomu, že stojím tam, kde stojím, jsem byl také překvapen parketem, který byl mnohem užší a delší, než jsem si představoval. Je to taková nudle. Zázemí připomíná Lucernu. Již to něco zažilo, ale stále to má obrovské kouzlo. Zrovna se tančil seniorský standard. Za ten týden jsem si na sál dost zvyknul, každé ráno probíhá vedený practise a trénovat se dá sem tam i přes den (na hlavním sále).

#soutěž

V pondělí nás čekala vlastní soutěž. Vzhledem k tomu, že nás bylo přes 300, bylo to na 13 skupin cca po 26 párech. Aby se nečekalo mezi tanci dlouho, nejprve tančila skupina 1 - 7 a po krátké pauze pak skupina 8 - 13. Rumba a chacha jsou relativně v pohodě, ale i když je sál velký, při 26 párech je paso doble a samba opravdu oříšek. Musím říct, že lepší chachu jsem v životě netančil. Asi ne technicky, ale pocitově určitě. Měli jsme štěstí na místo a byl to první tanec. Na to asi nikdy nezapomenu. V porotě byly jména jako Joanna Leunis. Ona už mne jednou porotovala, ale na Blackpoolu je to prostě jiné. Obecně práce porotců je neuvěřitelná, je to úplně něco jiného, než co jsem kdy viděl. Ohodnotit 340 párů po 26 na parketě po 1:30 min, to vážně nechápu. Přesto to myslím dopadlo přesně tak, jak mělo.

Celkový dojem ze soutěže je asi ten, že to prostě není jen soutěž. Je to souhrn všeho, co taneční umění společenských tanců nabízí a všeho nejlepšího, co můžete vidět. Až bych řekl, že se to podobá vlastní kultuře, kde jsou vlastní zvyky - například vždy, když zazní chacha The Boy, na konci všichni tleskají do rytmu do posledních osmiček. Je jedno, jestli je to soutěž, nebo practise, prostě The Boy je The Boy. Na poslední, nebo po posledním jivu je standing ovation. Zajímavý je i styl tleskání, kdy se v jeden moment pravidelně všichni sjednotí. Blackpool má také další specifika, která jinde nejsou v takové míře. Například pořadí standardních tanců je waltz, slowfox, tango, quickstep; vyhlašuje se od prvního místa a tak dále. Během tance se moc nefandí, jak je zvykem u nás. Všichni si užívají luxusní tanování, na konci zazní potlesk. Nikdo moc nekřičí, nepíská, žádné vuvuzely - prostě nádhera. Je to jedno z mála míst, kde se tanečnímu umění dostává ten respekt, který si zaslouží.

#theArt

Nejkrásnější na tom všem je to, že tam kam se podíváte, je umění ve své vrcholné formě. Tanečníci nejvyšší úrovně tančí choreografie nejlepších choreografů planety. Jsou připraveni od špičkových trenérů, mají na sobě šaty od nejlepších návrhářů. Tančí na nejlepším parketu na světě, do hudby, kterou hraje Empres Ballroom Orchestra, jeden z nejlepších orchestrů taneční hudby, kterou složili ti nejlepší ve svém oboru. Celá akce je v jedné z nejkrásněších budov, velmi profesionálně ozvučena a nasvícena. Celým festivalem provází Marcus Hilton MBE, bývalý několikanásovný mistr světa ve standardu, který je neuvěřitelně profesionální a rozhodně patří k moderátorské špičce. Celé to zaštiťuje DSI a Jordy, značky luxusního designu s luxusní organizací, kde celý festival jede na minuty. Když Marcus Hilton řekne, že to bude v 17:58, je to přesně tak. Organizátoři řídí obrovský kolos po skoro dva týdny s dechberoucí přesností. To je velmi obdivuhodné. Je mi to celé velkým vzorem a inspirací.

Sečteno a podtrženo, jsem hrdý na to, že se pohybuji v oboru, který má svůj vrchol zhmotněný v takto perfektní akci. Ač si někdy tady doma kladu otázku, zda tanec, jak ho mám rád, se neuchyluje špatným směrem a zda to, co vidím, není spíše smutné než naopak, pak musím říct, že po BDF jsem se dost uklidnil. Na tomhle světě stále chodí velké množství lidí, kteří uznávají původní hodnoty, hudbu a styl tance, který všichni tak milujeme. Pokud po přečtení mého článku budete na Blackpool videa koukat s trochu jiným pohledem, pak jsem byl úspěšný. =)

Hezký den! Martin Hejhal

Ps.: na interní stránky jsem přidal odkaz na Empress Ballroom Orchestra hudbu =) Enjoy!