TANEČNÍ HUDBA
Evoluce či degradace?

Zdánlivě prosté téma, nicméně velice ožehavé. Většina tanečníků totiž patří do jednoho ze dvou striktně vymezených táborů. Jeden z nich fandí moderní hudbě produkované DJ, druhý se zase zastává původních, instrumentálních, skladeb.

Co vše v sobě ale hudba skutečně skrývá?

#Charakter

Hudba jako taková má mimo své rytmické a melodické stránky i stránku charakterovou.

Dost často se stává, že k identifikaci tance slouží lidem rychlost a takt dané skladby.

Ale třeba polka a paso doble mají stejnou rychlost (cca 60 BPM) a stejný takt (2/4). Tančili byste paso doble do písničky Škoda lásky? Asi se shodneme, že ne. A důvod? Protože to přece není paso doble! Dobrá, ale proč? Vždyť takt a rychlost odpovídá. Odpovědí je právě charakter.

Jde o nástroje, o náladu skladby a o celkovou myšlenku, se kterou je skladba psaná. Často se lidé ptají na skladbu v rádiu - co je to za tanec? Co by se na to hodilo? Odpovědí většinou bývá: "Vůbec nic…"

#Historie

Existuje skvělé cvičení. Trenér jen chodí a děti musí říkat, co má dělat pro to, aby se z jeho chůze stala chůze rumbová. Po chvíli žáci pochopí, že když trenér chodí po špičkách, pomalu a propíná u toho nohy, je to všechno, jen ne rumbová chůze. To klíčové, co ji utváří, je především správná práce pánví - Cuban Motion.

Rumba jako tanec je původem z Afriky. Vznikl z tanců Dazon a Son. Právě Cuban Motion je jedním z hlavních stavebních kamenů Son.

Novodobá hudba má v oblibě dávat důraz na první úder (v lepším případě na čtvrtý), čímž vytváří pravidelnost, která sice ulehčuje poslech, ale nastoluje tak obrazec něčeho rovnoměrného, což se přirozeně nevyskytuje. Zajímavostí je, že Kubánci ani slovo "rytmus" nemají. Používají slovo "ben" - to ale znamená komunikace, vzájemné setkávání.

Mimo již zmíněný Cuban Motion je dalším typickým znakem rumby Son Clave, což je zvučnými dřívky zvýrazněný rytmus (2 3 1 + 4). Walter Laird to nazval Cuban Timing. Obdobnou charakteristikou může být pro chachu Guapacha Timing.

A jsme u toho - charakter z historických kořenů musíme táhnout jako celek. Cuban Motion se stále učí jako základ rumby. A to ve všech federacích. Položme si nyní otázku proč. Proč bych měl tančit něco, co vyjadřuje rytmus, který v hudbě není? Nebo lepší otázka: Proč bych měl tančit do hudby, která nenese základní charakter toho, co já tančím? Můžete oponovat, že vytvářím kontrast vůči hudbě, ale pokud to dělám ve velkém měřítku, nejde o kontrast, ale o nesoulad.

#Konexe

Hudba je (má být) tvořena nástroji. Demonstrujme to třeba na sambě, která je v tomto ohledu velmi názorná. Různé nástroje mohou udávat různé rytmy. Následná choreografie samby by měla být rytmicky rozmanitá. A právě tyto konkrétní pohyby vystihují daný nástroj. Pokud si vezmeme jen jednu figuru - zášvih v sambě - využívám tyto nástroje:

• Agogo Bells (vystihuje rytmus typický pro sambu 1 a 2, 1 e2),

• Shaker (hraný po půl době, vystihuje bounc),

• Kaxixi (udává akceleraci synkopovanou dobou, využívá se pro preparaci před dalším pohybem),

• Pandeiro (neustále akcentující nástroj, udává všudypřítomnou rytmičnost a rozpohybovává zejména horní polovinu těla).

Každý z těchto nástrojů má za úkol vést jiný pohyb, jinou část těla. Vše pouze v zášvihu. Všude se píše, že je samba rytmický tanec, multirytmický tanec! Ale pokud hudba hraje jen "pam, pa dam - pam, pa dam", pak si musím tyto rytmy představovat, což vypadá zvláštně, protože tančím do hudby, která tu není. Nebo je netančím, ale to jsem poté málo rytmický. Hudba by měla tanečníkům pomáhat.

John Kemp Starley vynalezl kolo, následně němu někdo přidal motor… A tak vznikla motorka. Dnes když vidíte na dálnici jet Kawasaki Ninja H2R asi neřeknete: "Hele kolo!" Pojmenování se vztahuje k něčemu, co má nějaké specifické vlastnosti. Pokud se vlastnost změní, změní se i název.

Společenské tance nejsou street dance, nevznikly jen na ulicích - vznikly studiově. Konkrétně Walter Laird ve své knize Techniky latinskoamerických tanců píše, že tyto techniky vycházejí z přírodních zákonů lidského těla a že nejsou předmětem osobních názorů a interpretací. Pokud se cokoli má radikálně změnit - hudbou počínaje, charakterem pohybu konče - pak ať, ale ať se to nenazývá rumba, chacha, samba, atd..

Děláme nádhernou činnost. Neseme s sebou odkaz, který v sobě má zakořeněný vztah mezi mužem a ženou, estetiku a slušné vychování. Takto to učíme i následující generaci. Zastáváme původní hodnoty. Hudba není výjimkou! Možná má za sebou již 100letou tradici, ale je stále nepřekonaná. Latina vznikla do této hudby. Když se vymýšlel basic, který tančíte, stavěl se do této hudby. Trend moderní pop-music se rozvíjí primárně z důvodu nevzdělanosti. Ale stejně, jako se učím stát rovně, učím se i znát hudbu. Nikdo nikomu nebere vkus, je naprosto v pořádku, pokud se vám pop-latin hudba líbí, ale pokud jde o trénink, který má tanečníky naučit kvalitní pohyb, je tato hudba nevhodná. To už není otázka vkusu, ale jde o holý fakt.

Pro zamyšlení:

Dnešní "moderní" hudbu dávají dohromady DJs. DJ Maksy, DJ Avera, DJ Ice a jiní. Jde o elektronickou tvorbu. Společenské tance jsou linie zahrnující ladný pohyb, krásné šaty, líčení, choreografie, nádherné sály, orchestry, společenské akce, vybrané chování a šarm. DJing (Deejaying) vznikl v sedmdesátých letech 20. století jako jeden z pěti základních pilířů Hip Hopu (spolu s MCingem, Beat-boxingem, B-boyingem a Graffiti). V mnoha případech je hudba od DJs povedená, ale celkový koncept začlenění DJingu do společenských tanců je lehce kontroverzní téma. Některé světy by se propojovat nemuseli. Jíte sushi vidličkou?

Zaujalo vás toto téma? Tady můžete najít další informace:

• Barbara Nagode Ambroz: Back To the Roots

• Walter Laird: Technique of Latin Dancing

• Lene James Mikkelsen: WDSF Accademy: Musicality