TRÉNINKOVÉ OBLEČENÍ

Vnímání tréninkového oblečení prochází vývojem stejně jako samotné tancování. Tento progres bychom mohli rozdělit do pěti fází.

První fáze procesu nastává, když přijde nováček na kurz. Přirozeně si vezme něco, co je mu pohodlné, například tepláky, legíny a k tomu tričko. Ano, trénovat se v tom dá, ale divadelní představení lze také sledovat v montérkách... Toto první období je často zapříčiněno zejména tím, že v daných kurzech nemají předepsaný dress code.

Být na tréninku správně oblečen je velice důležité. Pokud odložíme pohodlí a to, že je ve správném oblečení dobře vidět pohyb, pak se dostaneme ke stylu. Pokud tančíme latinskoamerické, nebo standardní tance, musíme tak i vypadat. Předešlé přirovnání k montérkám v divadle není přehnané. Na parket jednoduše nepaří trička s potiskem, sportovně - funkční oblečení, tílka, tepláky a podobně. Je to společenský tanec. Jediný taneční styl, ve kterém je estetika přímo zakořeněna. 

Černé dlouhé taneční kalhoty pro kluky jsou základ! 

Pomalu, ale jistě přichází druhá fáze, kdy už oblečení začíná být charakteristické pro tanec. Slečny obvykle sáhnou po sukni a bodýčku, kluci zvolí černé kalhoty a tričko. Sukně je rozhodně dobrá a praktická volba. Pokud se začínáme učit tančit, zprvu tak trochu nevíme, jak při tanci pracovat s rukama, proto je fajn chytit si jimi sukni - například v jivu. Černé dlouhé taneční kalhoty pro kluky jsou základ! Co se civilního trička týče - když už, pak prosím černé nebo bílé a bez potisku. Žádné jiné barvy!

Ve třetí fázi se dostáváme k opravdovému tréninkovému oblečení, které vzniklo za tímto účelem. Tanečníci si kupují značkové kusy, někteří ho mají plnou skříň. Povětšinou vládne černá barva. Také dochází k objevování těch správných doplňků jako síťované punčocháče, chrániče na kotníky, náramky, tanečně laděné náušnice, a tak dále. Partneři objevují roláky a "véčkové" košile, dřevěné přívěsky na krk a kovové náramky. Tato fáze by měla nastat kolem třídy B.

I civilní košile na trénink může být fajn, ale není košile jako košile.  

A pak přichází zlomové stadium - fáze čtyři. Tanečníci dostanou jakýsi cit pro to, co patří a co nepatří na taneční parket. Začnou experimentovat s kombinacemi civilního a tanečního oblečení, zjišťují například, že šikovně uvázaný šátek může nahradit sukni a za pomoci různých drobností a doplňků vytváří zajímavé tréninkové outfity. I civilní košile na trénink může být fajn, ale není košile jako košile. Mít ten správný odhad, cit a vkus na to, co se na trénink opravdu hodí, chce praxi. Hranice mezi tím být cool a tím vypadat divně je tenká. Zde se bavíme o kategorii M.

A jsme v cíli. Profesionálové přesně ví, jakou mají postavu a co jim sluší. Většinou mají svůj osobitý styl a dokáží dobře kombinovat značkové tréninkové oblečení s civilními kousky. Ví, v čem se jim tančí dobře, a dokáží z oblečení nasát tu správnou energii. V této (páté) fázi již plnohodnotně mluvíme o osobním stylu, který je rozpoznatelný. Zde mohou přijít i trička s potiskem různých barev, tepláky i tenisky. Tanečníci této úrovně již přesně ví, jak a co si obléci aby to fungovalo. Pokud ale na tomto levelu nejste, noste to, co vám náleží. 

Ať už jste v jakékoli fázi, tak vězte, že třetí fáze je nejdražší. Ve výsledku ale nezáleží moc na penězích, ale na nápadu, stylu a odvaze zkusit něco nového. Například partner může s dobře padnoucím černým trikem za 200 Kč dotrénovat do třídy M. Tak se inspirujte a inovujte svůj šatník!