ŽIVOTNÍ HODNOTY

Roku 1943 americký psycholog Abraham Harold Maslow hierarchicky uspořádal základní lidské potřeby do pyramidy o pěti patrech - vznikla tak Maslowova pyramida potřeb. Její základ tvoří fyziologické potřeby, nad nimi následuje pocit bezpečí a jistoty, v dalším patře sídlí sounáležitost, láska a přijetí společností, dále pak uznání a úcta a zcela nahoře potřeba seberealizace.

Dalo by se říci, že celý život je hon za naplňováním potřeb. V současném světě má většina z nás to velké štěstí, že nemusí každý den řešit, zda zvládne uspokojit své základní fyziologické potřeby a i pocit bezpečí a jistoty nebývá dennodenně ohrožován. Toho si musíme vážit.

A protože první dvě patra Maslowovy pyramidy potřeb máme obvykle zajištěna, šplháme se k potřebám umístěným výše - k sounáležitosti, uznání a seberealizaci. Tyto potřeby můžeme zkoušet naplňovat v různých oblastech: v rodině, mezi kamarády, v práci, nebo v taneční kariéře.

K tomu, abychom cítili, že jsou námi stanovené cíle splněny, vede spoustu cest.

V průběhu každého dne vykonáváme řadu činností, díky kterým naplňujeme různé potřeby, např.: trávíme čas s rodinou, chodíme na volné tréninky, připravujeme se do školy, jdeme ven s kamarády, hrajeme na PC, koukáme na televizi, chodíme na practise, sledujeme Tiktok, nakupujeme, …

Život je o prioritách.

Když se podíváme na průběh uplynulého dne, týdne, měsíce, můžeme identifikovat, kolik dáváme času jednotlivým činnostem a jak se nám jimi naplňuje život. A život je o prioritách, protože času máme v jednom dni všichni stejně. Nastává tedy otázka: "Využívám svůj čas tak, jak bych měl?"

Pokud chci svou potřebu seberealizace směřovat k tanci, musím si uvědomit, že si nemůžu říci: "Je to můj život, správně je to tak, jak chci já." To by šlo, pokud bychom netančili. Jednou jsme se ale rozhodli pro kariéru a pro vysoké cíle tak jako jiní sportovci. V tomto případě platí, že buď budu využívat svůj čas efektivně a něčeho dosáhnu, nebo budu 4 hodiny denně na Tiktoku a nahradí mě někdo jiný, který tu dobu protrénoval nebo se učil do školy. Taková je realita.

A jak to máte s hospodařením s časem a s vašimi prioritami vy?

Zkusme si malou osobní analýzu…

Vezměte papír a rozdělte ho na tři stejné sloupce.

Napište pod sebe do prvního sloupce bodově všechny činnosti nebo situace, které v běžném životě děláte (např.: tréninky, čas s rodinou, škola, .. ). Mělo by jich být alespoň 15.

Druhý sloupec označte PLUS a třetí MINUS.

Vedle každé činnosti pak napište do sloupce PLUS jednu hlavní pozitivní emoci, kterou pociťujete, když se daná činnost daří. Do sloupce MINUS zase jednu hlavní negativní, která přichází, když se nedaří. (Např.: tréninky | radost | stres)

Nyní vezměte jen ty kladné pocity - obodujte je od jedničky po maximum tak, že začnete bodovat od té, která je pro vás nejdůležitější (nejcennější), ta dostane jedničku.

U negativních obdobně, ale tam bude jednička u té NEJMÉNĚ nebezpečné negativní reakce. To znamená ano, je to negativní, ale nejméně mi to ublíží. To je jednička.

Co na téhle aktivitě můžeme pozorovat? Vidíte extrémy, kde jsou obě čísla na jednom řádku vysoká, nebo naopak obě nízká.

Ta vysoká říkají, že je to aktivita, ve které, i když se daří, tak vám zas tak moc nepřispívá, ale zato může hodně ublížit, pokud vše nejde podle plánu. Tyto aktivity byste měli buď omezit, nebo se zaměřit na to, jak je posunout do nižších čísel. Pokud je to například škola, pak ano, té se nezbavíte, ale nabízí se otázky jako: Co mohu udělat pro to, aby mi bylo ve škole lépe? Je to učením? Je to spolužáky? Měl bych to s někým řešit? Rozhodně ANO.

Obě nízké hodnoty značí činnost, která může dát velký benefit do vašeho života a pokud se nedaří, zas tak moc se nestane. Tyto aktivity musíte v životě zesílit, nebo udržet. Jsou důležité pro vaši životní pohodu a pro celkovou produktivitu.

Vytvoříme si jakýsi osobní zákon.

Dále můžeme vyseparovat pouze pozitivní pocity a klidně ještě nějaké připsat. Následně je seřadíme a vytvoříme si jakýsi osobní zákon, dle kterého se budeme řídit. Tento "zákon" může být základním stavebním kamenem například k vytvoření Systému hodnotového plnění kalendáře.

Pokud chcete, můžete mi pro ukázku přinést vaši analýzu na practise. =)

Systém hodnotového plnění kalendáře

Tato praktická pomůcka spadá spíše do plánování, ale myslím, že je vhodné zmínit se o ní zde.

Pokud jste někdy měli problém s organizací svého času, s tím, že nevíte, co upřednostnit a jak vše poskládat, pak doporučuji toto:

Rozdělte papír na 4 části. Označte je buď barvami, nebo čísly. Pokud budete používat barvy jako já, dejte jim pořadí - žlutá, zelená, modrá a černá.

Pod černou si zapište všechny nejdůležitější záležitosti, které mají nejvyšší prioritu a které nic nepřebije - narození dítěte, smrt v rodině, když mi hrozí vyhození ze školy, a tak dále. Mělo by jít o pozitivní i negativní události. Budeme předpokládat, že se tyto aktivity nebudou často scházet v jednu chvíli. Následně označte modrou ty události a aktivity, jež jsou velmi důležité, zelenou ty méně a žlutou nedůležité.

Pokud do kalendáře zapíšete například "Návštěva babičky z Francie" a má to pro vás barvu modrou, potom ji můžete směnit jen a pouze za černou aktivitu. Pokud tedy máte individuální lekce s trenérem v zelené části, tak i kdyby se vám sebevíc chtělo, babičku prostě kvůli lekci neopustíte, jelikož žijete podle vašeho zákona, který jste si s rozumem a bez emocí stanovili.

Držíte sami sebe v kleci.

Zde je patrné, že 4 levely asi nebudou stačit. Ideální počet je 7 vrstev, které si jasně nadefinujete, můžete je i prokonzultovat s rodiči, kamarády, nebo trenérem a naučíte se je dodržovat. Držíte tak sami sebe před sebou v kleci a sami kontrolujete, jak na tom jste.

Pamatujte, že život s kariérou není obyčejný život. Kombinujete rodinu, školu, tréninky, soutěže, kamarády, následně vztah. Časem se přidá práce, domácnost, úřady… Pro to, aby vaše kariéra rostla a v tanci se vám dařilo, je nezbytně nutné, aby všechny ostatní části života fungovaly bez větších problémů. Pokud budete zanedbávat školu, tak tancování bude to první, co budete muset vynechat. Když někdo dlouhodobě ruší tréninky, protože musí nutně řešit školu, je to většinou tím, že nechal nějaký problém dojít moc daleko.

Pokud se budete pravidelně učit, dělat ve škole věci navíc, chodit na rodinné oslavy a mít z toho radost, trávit čas s kamarády a udržovat sociální život - pak nebude mít v tancování žádný problém. Že je toho hodně a je to náročné? Ano, to je pravda. Být soutěžním tanečníkem není lehký život, ale stojí to za to. 😛 

Moje rada - poznejte sami sebe, plánujte a vydržte.