SOUTĚŽ
Jak se připravit? Co mohu čekat? Co se očekává ode mne?

Úspěšná soutěž není ta, kterou vyhrajete, ale ta, na které zatančíte nejlépe, jak umíte.

Co vše je potřeba udělat pro to, abyste takový výkon podali? Klíčová je samozřejmě dobrá příprava a znalost a dodržování pravidel, přičemž jedno z nich vládne nade všemi - včasnost.

Na vše mám dost času.

Dostatek času je zásadní předpoklad klidné soutěže, v níž můžete podat dobré výkony. Když klouže parket, mám špatnou náladu, necítím se dobře, bojím se poroty…, mohu s tím něco dělat, ale jen za předpokladu, že mám čas. Naopak, pokud se dostanu do stavu, kdy dokonce nestíhám, je to jen a jen horší. Pokud mě čeká důležitá zahraniční soutěž nebo domácí soutěž, na kterou se má přijet podívat moje nejmilejší tetička, potom moje příprava započne alespoň 4 dny předem. A nejde jen o trénování choreografií. Je potřeba pracovat s informací, že ideální čas strávený v místě soutěže před začátkem výkonu jsou 2 - 3 hodiny. V případě, že soutěž začíná třeba už v 8 ráno, je nutné pozměnit můj denní režim, co možná nejdříve - jdu si lehnout dříve, vstávám například v 5. Den před soutěží zvolím jednoduchý styl účesu a učešu se pořádně den předem, v účesu spím. Vše si zabalím. Brzy ráno v klidu vstanu, nasnídám se, nalíčím se, případně se nahnědím a mohu vyrazit. Pokud ale soutěž není tak důležitá, já osobně bych na ni nejel. Ne z důvodu, že bych jí pohrdal, nebo bych byl rozmazlený, ale jednoduše proto, že vím, že bez precizní přípravy nejsem schopen podat optimum a pokud nejsem schopen podat optimum, pak na soutěž nejedu.

Jsme na místě, co teď? První hodinu věnuji obhlídce - podívám se po okolí, pohybuji se jako divák, přemýšlím, kam na parket na jaký tanec si stoupnu a vizualizuji. S nikým se nebavím a koncentruji se.

Následně dojdu na prezenci vyzvednout si číslo. Na vše mám dost času. Převléknu se do tréninkového oblečení. Rozhýbu se se sluchátky a s partnerkou si projdeme programy (choreo). Celou dobu mám plnou kontrolu nad harmonogramem a vím přesně, kdy a kde mám být. Hned, jak vyvěsí rozlosování do skupin, oba tanečníci páru si ho zapamatují! Pracujeme jako tým.

Neukazuji slabost.

Při roztančení nejedu practise! Projdu si parket civilně a seznámím se s prostředím. NETRÉNUJI! Vše mám již natrénováno. Vyzkouším si pár figur, které mi jdou, abych zkusil parket. Neukazuji slabost, nehádám se s partnerem/partnerkou! Před začátkem si pořádně připravím boty. Partneři by měli pomoci s kartáčováním bot partnerkám.

Natrénujte si precizně nástup. Při úvodní ceremonii se většinou prezentuje každý pár sám. To je první moment, kdy si vás musí porota i diváci zapamatovat. Mohlo by vám to přijít jako banalita. Není problém, když si vás nezapamatují - problém je, že si zapamatují někoho jiného.

Místo, kde máme (oba dva dohromady) své věci, je nejspíše v šatně. Ty ale mohou být relativně vzdáleny od vlastního parketu, kde se soutěž koná. Vždy bych s sebou měl mít připravené malé zavazadlo (malý batůžek, kosmetickou taštičku, nebo pevný pytlík), kam si zabalím to nejnutnější - kartáč na boty v pouzdru, mini-rozprašovač s vodou, malý ručník, lak, přesnídávku v "tubě", náhradní připínáčky, rtěnku a make-up. S tímto mini-setem a lahví s pitím se přesuneme k parketu, kde najdeme nějaký nedaleký bezpečný kout, kde věci uschovat. Šatnu zajistím tak, abych se v průběhu soutěže nemusel vracet. Cennosti dám k doprovodu, nebo dobře uschovám.

Při vlastním tanci již nemyslete na techniku, to nemá cenu. Jdu na parket s tím, že co mám natrénováno je tam a co není, to nenaženu. Bezprostředně po tanci výkon nikdy neprobírejte! Vždy se zaměřujte na to, co bude. Co bylo, rozeberete na lekci po soutěži s trenérem.

Omezte komunikaci jen na tu nejnutnější. Bavit se s rodinou a kamarády můžete, až odtancujete. Do té doby jste soutěžící a potřebujete se plně soustředit na svůj výkon. Na to pamatujte, i když jste jasní vítězové a "jedete" si pro první místo. Není úspěchem vyhrát, ale zatančit to nejlepší, co ve vás je. Takže neexistuje soutěž, na které byste nemakali na 100%.

Od profíka je vyžadována preciznost!

V průběhu celé soutěže (i mezi koly) se i mimo parket chovám jako nejlepší tanečník. Stojím rovně, zbytečně nesedím, neukazuji žádnou slabost. Nevzdychám, nenadávám, nejsem hlučný, nebrečím, nehádám se. Protože to profesionál nedělá. Od profíka je vyžadována preciznost, ať už je to v účesu, oblečení nebo v chování.

Finále - cílová rovinka, kterou bychom měli rozhodně zvládnout se ctí. V rámci finále se nikdy, nikdy nejdu napít, vyčistit nebo namočit boty! Finále je jedno velké vystoupení. Vítěz zůstává na parketu a stojí s hlavou hrdě vztyčenou, i kdyby měl umřít žízní, protože má natrénováno a dobře zná své fyzické limity.

Na vyhlášení výsledků zůstávám vždy v plném oblečení i botách a vždy BEZ čísla! Číslo na prize presentation nemá co dělat.

Když jsem měl v Německu lekce se Slavikem Kryklyyvym, tak mi řekl jednu velice důležitou věc: "Never fake it!" ("Nikdy to nehraj!") A o to jde. Pokud vážně jedete vyhrát, musíte vystupovat jako vítěz neustále. Uvědomte si, že vaše soutěž začíná tím, že ráno otevřete oči.

Never fake it!

Vidím hodně párů, které se chovají mimo parket jakoby nic, "tak nějak" přivedou partnerku na parket, pak začne hrát hudba a boom, oni se aktivují a až v této chvíli pro ně začíná soutěž. Ale tak to být nemá. Je potřeba dát do svého tance více civilního a přirozeného přístupu, stejně tak, jako do své civilní stránky tu profesionálně taneční.

Když všichni tančí, tak se předpokládá, že každý jede na maximum. Asi málokdy se najde někdo, kdo by to odfláknul nebo se nesnažil. Pro většinu lidí jde koneckonců o koníček, který je baví. Ale ty momenty okolo, když jste na parketě - roztanc, nástup, čekání, čas mezi tanci, vyhlášení.. tam to už tak růžově nevypadá. Lidé se začnou nekontrolovaně pohupovat, škrábat se na nose, bavit se, čistit si boty, rozmotávat třásně, a tak dále. V tanci to také nedělám, tak proč nyní? Protože mám pauzu? Během soutěže žádná pauza neexistuje. Od chvíle, kdy vstoupím do budovy, tak se musím chovat tak, jako kdyby mě neustále někdo hodnotil, Jakmile vstoupím na parket, platí to desetinásobně.

Stojím dobře. To je celé kouzlo.

Přál bych si, aby každý tanečník třídy B, A a M viděl naživo finále nějaké veliké zahraniční soutěže. Ten dojem profesionality, který mám, když něco takového sleduji… už jen v moment, kdy páry jen stojí na parketu a čekají na tanec… Čím to je? Je to tím, že ony jen stojí. A stojí dobře. To je celé kouzlo. Pokud si přivedu partnerku na místo, kde chci tančit, vymezím si prostor a stojím.

Pro dosažení vítězství nestačí jen tančit nejlépe, zahrnuje to i odpovídající chování a vystupování. Už když jedu na soutěž a vstupuji do haly, jsem nejlepší - cítím se tak bez ohledu na realitu. Není to o namyšlenosti, je to o sebepřesvědčení a o tom, co vůbec dělám. Já soutěžím. Tak to dělám asi proto, abych vyhrál. Kdybych nechtěl vyhrát, nejedu na soutěž. Vítěz již přichází upravený a luxusně oblečený (pánové nejlépe v saku). V šatnách se chovám s respektem, ale respekt také vyžaduji. Jak již bylo psáno - není to příležitost prohodit řeč se známými typu "jak se máš, co děláš a jak se má přítelkyně??" - ne, vítěz se soustředí primárně na výkon. Navíc je velice neslušné mluvit na připravující se soupeře. Není nic horšího, když si vizualizujete sestavy, děláte mentální přípravu a přijde za vámi známí, se kterým jste se 5 let neviděli a má chuť konverzovat.

Vítěz vždy zná svůj harmonogram, přesně si pamatuje rozlosování do skupin. Vítěz si parket zkouší chvíli, nejede tam dvoukolový practise naplno ještě před zahájením soutěže. Vše je nachystané a v pořádku. Partnerka si nikdy nezapomene náramky, partnerovi se nikdy nerozváží tkaničky, protože jsou na dva uzle. Vítěz se vždy zastaví v tanci a pomůže páru, do kterého naboural. Vítěz nikdy neprojde skrz cizí pár na parketu!

"Děkuji" mnohdy postačí...

Pamatujte, že do tance dáváte velké zdroje - svůj čas, energii, finance… Když už tomu tak je, tak příprava a kvalitní průběh soutěže je již to nejmenší, co můžete pro sebe udělat.

V závěru si ještě neodpustím dvě malé zásady z oblasti morálky.

Pokud jste v situaci, že vás na soutěže doprovází rodiče, prosím uvědomte si, že to není samozřejmost. Nejen, že vám dělají řidiče, ale mnohdy vás i češou, líčí a zastávají roli fanoušků a velkých podporovatelů. Pokud tomu tak je, vězte, že máte obrovské štěstí a měli byste jim to náležitě vracet. "Děkuji" mnohdy postačí, tak na to nezapomínejte!

A pak je tady naše taneční škola. Svým vystupováním reprezentujete Artimo. Tento klub byl vybudován na určitých hodnotách jako jsou profesionalita, slušnost a nasazení. Pokud přípravu na soutěž odfláknete, není to jen váš problém. Jednou tančíte pod vlajkou Artima, tak by mělo být samozřejmostí reprezentovat klub co nejlépe nejen svým výkonem, ale i přístupem a předsoutěžní přípravou!

Děkuji, že jste dočetli až sem, tak vzhůru na soutěž a hodně štěstí!