INDIVIDUÁLNÍ LEKCE

Individuální lekce se svým trenérem by měla být hlavním zdrojem informací. Ze skupinových lekcí lze brát obecné informace, ale jen trenér na individuální lekci je schopen opravit vaši interpretaci tak, aby vše fungovalo. Vlastní lekce může mít mnoho podob. Nejčastější jsou tyto: stavba choreografie, korekce choreografie (dle aspektů), technicko/mechanická lekce, performance, pre-soutěžní lekce, post-soutěžní lekce a netaneční lekce. Možností je samozřejmě mnohem více, ale tyto jsou základní. Mimochodem termín "politická lekce" ze zásady odmítám. Toto teoretické rozdělení jistě není nutné znát, ale je dobré si udělat jasno o čem konkrétní lekce bude. Často se stává, že zvláště méně zkušení trenéři přeskakují z jedné strany na druhou a konečný produkt poté nemusí být optimální.

a) Stavba choreografie - vytváření choreografie, ujasnění směrování, rytmizací, rolí a samotného designu.

b) Korekce choreografie - dle jednotlivých aspektů.

c) Technicko/mechanická lekce - výuka a porozumění základních akcí daného tance bez ohledu na choreografii.

d) Performance - výkonový trénink, energetické působení, výraz a přístup typu "abys někoho zapálil, musíš hořet".

e) Pre-soutěžní lekce - 5 in line pod kontrolou, nástupy, začátky a konce tance, stamina trénink.

f) Post-soutěžní lekce - validace, videotrénink, rozbor kvalita chyb.

g) Netaneční lekce - obzvláště, pokud je trenér zároveň coach; plánování.

Stavba choreografie

Ohledně stavby choreografie existují tři přístupy, které nemusí být striktní a často se mísí. Někteří ale zastávají čistě jeden styl. Domnívám se, že každý způsob má své silné a slabé stránky a každý tanečník se jednoduše "najde" v něčem jiném.

a) Čistá choreografie bez techniky stylem "levou nohou vpřed na 4". Tento styl je nejrychlejší a studenty většinou velmi baví. Choreografie vznikne povětšinou velice rychle, tož se zdá být ekonomické, ale problém je ten, že pokud věc není probrána více do hloubky, pak při plném prostudování se často stává, že se nakonec stejně předělává. Další nebezpečí pak hrozí v podobě trénování neprobrané choreografie a případnému zažívání nesprávných pohybů, které se pak musí přeučovat. Tento styl výuky je spíše vhodnější pro zkušenější tanečníky.

b) Choreografie rovnou s kvalitou. Tento styl je zdlouhavý. Během jedné lekce se dostanete například jen k jedné variaci a to působí frustrujícím dojmem. Nicméně tím, že se věc naučím rovnou s větší kvalitou mne mnohem lépe připraví na svůj volný trénink a celková kvalita se mnohem lépe udrží. Trvá to tedy sice déle, ale s lepším výsledkem. Obzvláště pro třídy D a B je tento způsob nutný. Pokud nemám dostatečně kontrolu nad svým tělem, pak jakákoli choreografie bude působit špatným dojmem.

c) Alternativní způsoby. Tato část je určena především pro pokročilé tanečníky a vyžaduje otevřenou choreografii. Existuje mnoho způsobů jak vytvářet alternativním přístupem nové a zajímavé choreografie. Jsou to procesy né o vymyšlení, ale o hledání. Pokud si rozeberete tanec na funkční části a na aspekty typu: skok, krok, kolaps, elevace, točka a tak dále, můžete tak vymýšlet společně zcela nové variace. Dobré je si pokládat správné otázky: "Co kdybych zde šel místo kroku výpad?", "Jak by se to dalo zatančit jinak?", "Co když zde změním rytmizaci?". Hlavní rozdíl v přístupu je ten, že zde je aktivní složkou stavby choreografie přímo pár. Trenér má zde roli, která usměrňuje, rozvíjí myšlenky a dává řád do chaosu myšlenek. Další zajímavé cvičení je napsat si na papírky jednotlivé aspekty a losovat je. Danou linii pohybů pak zkoušet interpretovat. To ale spíše slouží k rozšíření obzorů a inspiraci. Náročné je při tom udržet kvalitu a charakter. Toto je spíše záležitost moderního tance.