Moderní latinskoamerická hudba - degradace či evoluce?
Za
mne rozhodně degradace. Toto je velice ožehavé téma, jelikož mnoho
tanečníků je striktně nakloněno jednomu ze dvou táborů. Jeden tábor
fandí moderní hudbě produkované DJji, druhý se zase zastává původních -
instrumentálních skladeb. Málokdy je čas a chuť pouštět se do obhajoby
svého názoru už jen proto, že se to ve finále většinou strhne v hádku. I
proto jsem se rozhodl si zde - v klidu - obhájit svůj názor a podložit
ho fakty. Za sebe se domnívám, že zastávání se "moderní", elektronické
hudby pro potřeby společenských tanců je spíše věcí osobního vkusu než
vzdělanosti.
Ve
většině případů, kdy naleznu odvahu se zeptat dotyčného naštvaného
člověka (když mu zrovna přepínám moderní skladbu za blackpoolskou
hudbu), v čem mu ta jeho hudba příjde lepší - odpověď bývá ve stylu
"tanec se vyvíjí, hudba také", "nežijeme v minulém století, tato hudba
je nudná a bez energie", nebo "nevím, co ti na moderní hudbě vadí, však
rychlost a takt jsou stejné". A zde je první zakopaný pes. Rychlost a
takt odpovídá. To je tak malá analýza. Je to stejné, jako když hraje v
rádiu jakákoli pomalá hudba a někdo řekne - "hele, co by se na to dalo
tančit", já v 90 procentech odpovím, že nic. "Ale vždyť je to na 4 a
pomalé, do toho by šla rumba." I když tento článek můžeme vztáhnout na
jakýkoli tanec, zaměřil bych se na rumbu, nejlépe se to na ní učí. V
následujících kapitolách vysvětlím, proč by do toho rumba opravdu nešla.
Hudba jako taková má mimo své rytmické a melodické stránky také stránku charakterovou. Příklad: polka a paso doble mají stejnou rychlost (cca 60 BPM) a stejný takt (2/4). Tančili byste paso doble do písničky Škoda lásky? Asi ne. Proč ne? Protože to přeci není paso doble! (to je jasné) OK, ale proč? Vždyť takt a rychlost odpovídá. Jenže moderní rumba je rumba.. Vážně? A v čem přesně? Co vlastně dělá rumbu rumbou?
#Historie
Vždy
dělám s dětmi jedno cvičení. Jen tak chodím a ony musí říkat, co mám
dělat pro to, aby z toho byl rumbawalk. Po chvíli pochopí, že když
chodím po špičkách, pomalu a propínám u toho nohy, je to všechno, jen ne
rumbawalk. To klíčové, co dělá rumbawalk je především správná práce
pánví - cuban motion.
Rumba
jako tanec je původem z Afriky. Vznikl z tanců Dazon a Son. Právě cuban
motion je jedním z hlavních stavebních kamenů Son. Co se týče novodobé
hudby a její oblíbenosti dávat důraz na první úder (v lepším případě na
čtvrtý), vytváří pravidelnost, která sice zlehčuje poslech, ale
nastoluje tak obrazec něčeho rovnoměrného, což se v přírodě nevyskytuje.
Zajímavostí je, že Kubánci ani slovo "rytmus" nemají. Používají slovo
"ben" - to ale znamená komunikace, vzájemné setkávání. Mimo již zmíněný
cuban motion je právě typickým znakem Son Clave, což je zvučnými dřívky
zvýrazněný rytmus (2 3 1 + 4). Walter Laird to nazval Cuban timing.
Obdobnou charakteristikou může být pro chachu Guapacha timing. A jsme u
toho - charakter z historických kořenů musíme táhnout jako celek. Může
mi kdokoli říci, že dnes je moderní doba, hudba se vyvinula a tak dále..
ale musíme si uvědomit, že cuban motion se stále učí jako základ rumby.
A to ve všech federacích. Položme si nyní otázku proč. Proč bych měl
tančit něco, co vyjadřuje rytmus, který v hudbě není? Nebo lepší otázka -
Proč bych měl tančit do hudby, která nenese základní charakter toho, co
já tančím?
Toto je velmi důležitý důvod, možná jeden z hlavních. Hudba je (má být) tvořena nástroji. Demonstruji to spíše na sambě, to je názornější. Jsou totiž nástroje, keré dávají různé rytmy. Následná choreografie samby by měla být rytmicky rozmanitá. A právě tyto konkrétní pohyby vystihují daný nástroj. Pokud si vezmeme jen jednu figuru - zášvih v sambě - využívám tyto nástroje:
- Agogo bells (vystihuje rytmus typický pro sambu 1 a 2, 1 e2)
- Shaker (hraný po půl době, vystihuje bounc)
- Kaxixi (udává akceleraci synkopovanou dobou, využívá se pro preparaci před dalším pohybem)
- Pandeiro (neustále akcentující nástroj, udává všudypřítomnou rytmičnost a rozpohybovává zejména horní polovinu těla)
Tyto
všechny nástroje mají každý za úkol vést jiný pohyb, jinou část těla.
Vše pouze v zášvihu. Všude se píše, že je samba rytmický tanec,
multirytmický tanec! Ale pokud hudba hraje jen "pam, pa dam - pam, pa
dam", pak si musím tyto rytmy představovat a pak to vypadá zvláštně,
protože tančím do hudby, která tu není. Nebo je netančím, ale to jsem
poté dle všech málo rytmický. Jsem toho názoru, že hudba by měla
tanečníkům pomáhat. Podívejte na takové běžené promenády. Dnes již téměř
nikdo neví, jakou vlastně mají rytmizaci a už vůbec ji nedokážou
zatančit, protože toho nástroje by se dnes člověk v hudbě nedořezal -
smutné.
Zjednodušme to - někdo vynalezl kolo a nazval to KOLO -
následně k tomu někdo dal motor a? Je to motorka. Dnes když vidíte na
dálnici frčet Kawasaki Ninja H2R asi neřeknete "hele kolo". Chci tím
říct, že pojmenování se vztahuje k něčemu, co má nějaké vlastnosti.
Pokud se změní, změní se i název. Společenské tance nejsou street dance,
nevznikly na ulicích - vznikly studiově (moc chytří lidé na tom
pracovali a přemýšleli o tom). Konkrétně Walter Laird ve své knize
Techniky latinskoamerických tanců píše, že tyto techniky vycházejí z
přírodních zákonů lidského těla a že nejsou předmětem osobních názorů a
interpretací. Je jasně definováno a bylo x-krát řečeno, co je například
rumba. Že MÁ cuban motion, že něco dělá s váhou, jaký má charakter a do
jaké hudby se tančí. Pokud se cokoli má radikálně změnit - hudbou
počínaje, charakterem pohybu konče - pak ať, ale ať se to nenazývá
rumba, chacha, samba, atd..
Děláme
nádhernou činnost. Neseme sebou odkaz, který má v sobě zakořeněný vztah
mezi mužem a ženou, estetiku a slušné vychování. Takto to učíme i
následující generaci. Zastáváme původní hodnoty. Hudba není výjimkou!
Možná má již 100 let, ale je stále nepřekonaná. Latina vznikla do této
hudby, když se vymýšlel basic, který tančíte, stavěl se do této hudby.
Domnívám se, že trend moderní pop-music se rozvíjí primárně z důvodu
nevzdělanosti. Však i mně se moc líbila. Ale stejně, jako se učím stát
rovně, učím se i vědomostem ohledně hudby. Nenechme zemřít kvalitu
prosím.
Martin Hejhal, Artimo